Převánoční radovánky

Tak, dejme tomu že jsem zdravá. V čaji jsem se neutopila, naopak mi šest litrů očividně prospělo.
Vyrazila jsem tedy k večeru do víru velkoměsta - je až s podivem kolik lidí se do něj takhle dva dny před Vánocema nacpe. Byla jsem sama, což mi náladu moc nevylepšilo, a výsledek mého nakupování byl nula nula NIC.

Čekala jsem aspoň, že mě chytne nějaká inspirace, ale asi jsem měla štěstí, že mě nechytnul nějakej kapsář. No nicméně jdu spát a zejtra, zejtra už toho musim pořídit fakt spoustu. Budu mít společnost. Doufejme že motivující!

Woááh

Realita jde dneska trošku mimo mě. Jsem nemocná, což znamená, že větší část dne trávim u televize s jídlem a pitím a s realitou to moc společnýho nemá, ach ach.

Odvážím se to nazvat obrannym mechanizmem mozku, to, jak čas strašně rychle utíká když takhle nic nedělám. Kdyby utíkal normálně, asi bych se už zbláznila. Nebo šla dělat něco užitečnýho.

Nicméně, do Štědrýho dne zbývaj dva dny a já nemám ani jeden dárek, how awesome is that? Školu nechávám úspěšně na pár dní za sebou, ale potřebovala bych se zejtra cejtit aspoň tak dobře, že bych byla schopná se vrhnout do víru na poslední chvíli nakupujícími lidmi přeplněného města a vzmoct se aspoň na něco hezkýho, když už ne originálního... Jenomže totiž to mi dělá problém i když je moje hrdlo hladký jak dětská prdelka a dutiny nepřetejkají hlenem. Uvidíme.

Letos u nás doma budou na naše poměry chudý Vánoce, ale skoro to vypadá že to je v nepřímým úměru s jejich kouzlem, hurá!

Inu, doufejme, že se neutopim v čaji magic moments s půlkou citronu a sedmi lžičkami cukru na jednu konev, že stihnu nakoupit, neuženu si angínu nebo hysterii a užiju si Vánoce. A možná se i přes svátky vzmůžu, podívám se realitě do očí a udělám něco do školy, wow!