...promrzlá! jsem byla, když jsme se s Irčou brodily hodinu a půl sněhem, lesem... Ale krásný to bylo, to jo, a vlastně teda bych tu měla mluvit o něčem jinym.
Mám to za sebou. Teda léta, kdy jsem nemohla pít (legálně), řídit auto (legálně) a mohla si dělat co se mi zachtělo (a nenést za to zodpovědnost, alespoň ne právní). Je mi 18 a můžu pít (legálně), řídit auto (legálně) a dělat si co chci (ale musím za to nést zodpovědnost nejen morální, ale i právní, a nejlíp oboje).
Nevim no, moc se toho nezměnilo. Až na to, že jsem nedávno četla Respekt a přečetla jsem ho celej, zaujatě. Stárnu? Moudřím?
Uvidíme.
Jo, a taky mě niko nelíbá. Pořád. Ani múza. A strávila jsem první noc, od půlnoci do čtyř nebo tak, v Karlovkách. Zajímavej zážitek to byl ve více ohledech. Tak jednak jsem zjistila, že můžu nosit kozačky přes kalhoty a pořád se cítit seriózně. Potom jsem zjistila, že Chlapec je pořádnej pařmen. Občas jsem ani svejm očím nevěřila. Názor na něj jsem ale přehodnotila jenom hodně zlehka. Nakonec jsem zjistila, že Karlovky maj' svoje kouzlo. Duní to tam, v okruhu pěti metrů od tanečního parketu neni slyšet vlastního slova a dál pak tak každý druhý, ale všechny problémy někam mizej, zřejmě za dveře záchodu s fotkou Beyoncé a poigelitovanejma prkýnkama, nebo se prostě rozpouštěj' v chlastu.
A dostala jsem na příště volnou vstupenku, co platí pouze pro dívky. Zalichotilo mi to, což je trošku bizardní.
Žádné komentáře:
Okomentovat