"Happiness doesn't mean that everything is perfect. It means that you are able to look past the imperfections."
I mean, WHO would've thought?
No tak jsem šťastná no. Výše uvedené není nic než pravda stará jak Metuzalém a stejně mají lidi problém s tím si to připustit. Každej prostě hledá štěstí, říká se, že dokonalý štěstí neexistuje a podobný kecy. Ovšemže to říkají všichni, kteří se nedokážou spokojit s tím, co mají. Musim být fér, to je většina z nás. Je to taková lidská přirozenost, pořád po něčem bažit. Kdybychom nebažili, tak bychom nežili.
No, o čem chci asi mluvit. Momentálně mě trochu štve - nebo spíš unavuje - všechno to hledání duševna a transcendentálna a podobnejch kejd. Osobně se teď pohybuju v docela materiálním světě a myslim si, že je sakra důležitý vnímat ty materiální všci. Neřikám, že zkoumání věcí duševních nám nic nepřináší. Právě naopak. Ovšem, a to opakuju už potisícátý, se v tom člověk nesmí ztratit. Prostě nesmim přemejšlet tak moc, že mi uniká pravá podstata života, a to je život sám.
Alright, kiddos, I'm gonna drop some knowledge on ya. Život se musí žít. Proto žijeme. Žijeme proto, abychom se tim životem prodírali a řikali si "Sakra, tohle je nějaký divný. Tohle přece musí mít nějakej vyšší smysl!" a mezitím, aniž bychom si to až tak moc uvědomovali, žijeme. A to je ten smysl.
Dropped Knowledge No. 2 - ten "vyšší smysl" směle nazývám jenom biologickým pochodem, způsobem, jakým nás příroda chce udržet při zdravým rozumu - spousta lidí si klade zoufalý otázky typu "Proč tady jsme? Kam jdeme?" A aby se z nich nezbláznili, jsou naprogramovaný tak, aby celý svý životy pátrali po odpovědích, klidně nevědomě. Je to velmi chytře vymyšlený a neříkám, že je to něco špatnýho, koneckonců mnoho lidí se díky kvůli tomu nezbláznilo. No a taky třeba něco velkýho dokázali.
Se štěstím je to podobný. Celej život se snažíme najít "to pravý". Jenže ono neexistuje, teda rozhodně ne tak, jak si ho většina lidí představuje. Většina lidí vidí svět, ve kterým se problémy řeší samy, ve kterým dosáhnou vždy toho, co je pro ně nejlepší... Ovšem co si většina neuvědomí, proč prostě někdo říká "Tohle není štěstí.", je fakt, že problémy jsou život. Jejich řešením, stavěním se k nim čelem, se posouváme v životě dál, získáváme zkušenosti. Lidi si přejí, aby problémy zmizely. No can doozville, baby doll. Problémy tu budou vždycky. Aby se jich lidé zbavili, jsou schopní spousty věcí, jejich popíráním počínaje. Pravým uměním je ovšem řešit je. Je to podle mě - vlastní zkušenost - jeden z nejtěžších úkolů v životě, ale jakmile se to jednou člověk naučí, je za vodou. Pokuď ví, co řešením problémů získává, ví, jak žít. A od toho je už jen slepičí krok k tomu, dozvědět se, jak být šťastnej. Dropped Knowledge No. 3
No takže proč vlastně cítim potřebu tyhle všechny banální a nudný životní pravdy zaznamenat. Tak za prvé protože to jsou ty pravdy, no. A za druhé, protože jsem šťastná. Člověku se tak uleví, když si to uvědomí!! Napsat teď z fleku boldem že jsem zamilovaná se mi z nějakýho důvodu na rovinu nechce, tak to takhle okecávám, nicméně je to ve svý podstatě pravda. Do tý míry, do jaký můžu bejt zamilovaná do člověka, kterýho pouze obidvuju, když se náhodou potkáme na chodbě, haha, ale o tom až někdy jindy. No tak se mi prostě líbí. Nicméně, a to jsem si uvědomila až teď, díky němu žiju okamžikem. Divný, co? Pro mě trochu. Ale díky! Díky! Chudák ani neví, co mi dává :D DVa předešlý dny jsem teď prožila v tak povznesený náladě, jako už dlouho ne. problémy byly najednou tak malý! Život byl tak krásnej! Vzduch voněl! No prostě ano, naplnilo mě to. Nevim jak dlouho to vydrží, časem nevyhnutelně pravděpodobně dojde k tomu, že mozku dojde, že to neni správnej adept a přestane vylučovat všechny ty endorfiny, nicméně teď se na jejich vlně vezu celkem v klidu. Má to na mě dokonalý účinky! Normálně jsem kvůli němu už dvakrát cíleně nezatáhla školu! Prostě jsem si řekla "No jo, když tam nepůjdu, tak se s nim neuvidim!" Pak jsem se sama sobě tlemila, ale vždyť on mě vlastně donutil postavit se všem těm problémům, který jsem opět chtěla nějak obejít, čelem!
Zatím jsem teda neměla příležitost - čti neodhodlala se - mu poděkovat, a protože vidim, jak divně by to dopadlo, děkuju mu takhle. Asi o sobě chudák ani neví, že to je on, ale díky! Kromě toho, že mě uspokojuješ esteticky (ty ramena! :D), tak jsi mi taky umožnil začít se na svět dívat jinýma očima. Doufám, že mi to chvíli vydrží (tzn. Nezklam mě a nebuď debil! Usměj se na mě ještě někdy!)! Jsem šťastná!
Žádné komentáře:
Okomentovat