Tak já vám nevim

Je jaro.

Hurááááá!!! Všechno je supeeeer. Byl Majáles. Byli jsme Superhrdinové!! projeli jsme to teda, o osm hlasů, což je trochu nedorozumění, vlastně to celý bylo jedno velký nedorozumění a my jsme teda jako vlastně VYHRÁLI. Ne, fakt, byli jsme nejlepší. Byl to tejden, na jehož oltář padly moje nervy, čtyři stovky a dvoje silonky. Takže by si člověk řekl, že to je teda fakt kurva škoda, že jsme do toho dali tolik, a vono hovno. Ale jak řikám, prakticky jsme to vyhráli, žejo.

No prostě, toť už za námi a do minulosti se neohlížet. Pak byly čarodky. Opila jsem se do svýho obvyklýho stavu motám-se-směju-se-a-všechno-si-pamatuju a byla to zábaváááá v kepleráckym stylu v parku v noci s bílym vínem a Wingem energy drinkem s vodkou. S Jančou jsme si řekly, že se teda jako s někym spustíme, což se opět nekonalo, haha. Pak byl víkend a já ze soboty na neděli spala skoro dvanáct hodin, že teda prej obnova organizmu.

Mám svojí vlastní Lolitu - notebook! v tom určitej luxus, prostě mít to v pokojíčku, bušit do toho ve škole, ááááach...

Tak já vám nevim. Píšu jsem jenom z obligátní potřeby něco vůbec napsat. Život žiju normální, víc si asi nemůžu moc přát... Blééé, a už nevim co psát. Mnohem víc času teď trávim mimo svou podělanou pokřivenou bujnou fanatzii, než v ní. Och, jaká úleva. Ne, fakt, věci mi neunikaj. Že by správná cesta?