Dnes se se životem nadobro rozloučil můj mobil. Abyste rozuměli, nebyl to jen tak ledajaký mobil. Konkrétně Motorola V360, což vám asi moc neřekne. Prostě už trošku dýchavičné, zastaralé véčko, jehož chuť k životu je ovšem hodna pocty.
Krátký výčet toho, co přežil: Jeho první zkouškou bylo rozšlápnutí vzrostlým lichokopytníkem, ve vyvinuté rychlosti asi 20 km/h. Mobil (který pár vteřin předtím skokem plavmo opustil moji kapsu) byl tudíž vystaven tlaku jednoho kopyta o síle asi 0,002 kPa, pro porovnání síle rovné úderu pěsti náležící vypracované paži... dejme tomu třebas mistra světa v boxu.
Přežil. Nutno přiznat, že měl notnou dávku štěstí. Jeho, do té chvíle ještě nepoškrábaný, zadní kryt byl sice násilně odtržen od zbytku "těla" a pohozen stranou, nicméně se neroztříštil na větší než malý počet kousků, jak by někdo (včetně mě) mohl očekávat. To samé štěstí potkalo také baterku, která zřejmě přežila díky své robustnosti. Zbylý korpus se pak zaryl hluboko do písku, ve kterém přistál.
Sbírala jsem ostatky s jistotou, že budu potřebovat nový přístroj. Přes zmíněný zadní kryt se táhly dlouhé škrábance a baterie vypadala jako po útoku dravé šelmy. Samotné tělo mobilu se kromě pár pohmožděnin zdálo v pořádku, ovšem stačilo zatřást a z jeho útrob se vyřinul písek.
Z nějakého důvodu jsem mu ale věřila. Celý jsem ho vyčistila, složila a i když nejevil ani ty nejmenší známky života, pokoušela jsem se ho k němu stále přivést.
Ožil náhle a znenadání po tom, co jsem s ním už v naprostém zoufalství notnou chvíli bušila do hrany stolu. Záře jeho displejového podsvícení mě na chvíli oslnila. Rytíř se vrátil. Chvíli sice dýchavičně hlásil, že touží po SIM, i když ji jeho útroby obsahovaly, pak se ale probral k životu úplně.
Téměř rok jsem se poté bavila tím, že jsem toho nezlomného seniora ukazovala všem svým přátelům. Zvlášť pohled na jeho baterii, promáčklou, se zrníčky písku uvízlými na jejím povrchu a rozedranou tak, že jí bylo vidět až do útrob, vzbuzoval nevěřícný smích. Byla jsem na něj pyšná. Další zkouška ho ovšem ještě čekala.
Žádné komentáře:
Okomentovat