STUCK!

Znáte ten pocit, když jste nemocní a fakt nemůžete nic dělat, protože vám je prostě blbě?? A pak ten pocit, když se konečně cítíte líp, chtěli byste už už něco dělat a pořád ještě nemůžete?? Tak to teď přesně zažívám já. Není to příjemný. Dá se to přežít, ale není to příjemný. Je tolik věcí, co bych chtěla dělat, a nemůžu. A to je venku docela hezky.
Nejhorší na tom je, jak se prokazuje to pravidlo že vždycky chceme to, co nemáme. Platí to bez výjimky a na všechny. Když jedu ve škole bez zastávky pět dní v týdnu od rána téměř do večera, když jdu v pondělí večer spát a v pátek se probudim a jenom matně si vzpomínám co se dělo mezi tim, tak tak strašně toužim třeba jenom po chvilce oddechu a pár minutách volnýho času.
A pak, když mám ten volnej čas konečně k dispozici, když konečně dostanu šanci uskutečnit všechny ty věci, který jsem si naplánovala, až budu doma, tak je ta touha vypadnout na chvíli na vzduch a nemuset trávit všechen čas v bytě téměř k nevydržení. V takovejch chvílích pak nevim co dělat a z nudy vymejšlim různý věci. Třeba zakládám blogy a píšu lehce dementoidní kecy o životě.

No uhodli jste, náladu moc dobrou nemám.

Jsem obklopená zbytky svojí nemoci, viz papírový kapesníčky válející se všude a vůbec neuklizenej pokojíček, kterej jen marně čeká na vyluxování a podobný životu potřebný úpravy. Nenechte se mýlit, nejsem pesimista. Špatnou náladu mívám méně často než dřív a většinou teď vzniká jako reakce na nějakou nedávnou událost. Věci se mají tak - ještě před půl hodinou mi bylo skvěle. Jedla jsem s mámou jahody se šlehačkou a s cukrem, drbaly jsme tátu a bylo nám dobře. Stačilo pár slov s tátou, aby se mi do hlavy našroubovaly myšlenky o tom, že jím občas fakt pohrdám, což bych teda neměla, že se nechám vždycky umluvit těma jeho debilníma argumentama, naopak že tomu je tak, protože jsem nemocná, pak zase že je celej svět na hovno, pak zase že jsem moc pesimistická, moje mysl příliš analytická...
Zřejmě z toho vyplývá, že jsem schizofrenní.
Moc se mi neulevilo. Za chvíli mě z toho všeho začne bolet hlava a já si budu muset jít zas lehnout a nebudu vědět, co dělat. A zapomněla jsem si vzít antibiotika. Sakra. Sakra, sakra. Asi se na to můžu víte co.