1. září 2010

Odcházení

...If I went and lost myself
Would you know where to find me?


Ať žije deprese. A životní změny. A okapy, který na mě díky nim nespadnou. Díky Péťo. Díky všichni za podporu.

A ono... to všechno bude dobrý. Jasně že bude. Jde jenom o to, že TEĎ je to hrozný. Poprvý za život snad fyzicky nedokážu žít budoucností, a na minulost myslet ani nejde, takže musim žít okamžikem.

Poznám spoustu novejch lidí a někam mě to posune, ale než se tak stane, tak lidi, který mám ráda, škola, kde jsem doma, bude na druhým konci Prahy, a já budu chodit po chodbách, kde nikoho neznám, a budu si řikat, kde jsem mohla bejt.

A můžu si za to sama a bla bla a dík gymnáziu Přípotoční, že mě přijali na minutu, ale teď se mi fakt chce jenom bulet. Zní to fakt emo, ale jsem hrozně sama.

Tak zas příště. Snad optimističtěji.

3 komentáře:

  1. můžu být trochu hysterická?
    uaaa...je mi to strašně líto:´( !! vůbec mi to nedochází...
    každodně ti strašně přeju, ať se tam máš pěkně. a když ne, tak už je to stejně jenom rok;) a pak snad hurá na fildu;)
    a doufám, že na nás nezapomeneš a uvidímě se na každý kalbě;)

    OdpovědětVymazat
  2. No jo... Je to v pohodě, ale takový... hrozně normální :D Nevim... Kepler je moje pravá láska :P Jak bych na vás mohla zapomenout simtě :) Jste furt ta MOJE třída a kamkoliv se hnete, jdu i já :)

    OdpovědětVymazat
  3. A až půjdu na váš/náš maturiťák, tak mě to asi zabije, ale prostě... Jste nejlepší a mám vás fakt hrozně ráda :)

    OdpovědětVymazat