7. srpna 2010
Tempest
There is tempest in my heart
O my muse when you aren't near
There is tempest in my heart
O my loved one, an idle fear.
My soul is crusted, rock and ice
After we say our last Goodbyes
My soul is crusted, rock and ice
O my loved one, such selfish lies.
As the rain starts falling, the thunder rolls
I search for solace in thy embrace
As the rain starts falling, the thunder rolls
I see resentment in thy face.
O why, my loved one, my muse, my light
Like the rock rejects the sea
O why, my loved one, my muse, my light
Do I feel I'm loosing thee?
There is tempest in my heart
O my muse when I see you near
There is tempest in my heart
O my loved one, an idle fear.
08072010
A quickie. Asi v patnácti minutách.
omggievsunshinenowpls
Really. Navalte slunce!
Nevim, normálně všem tvrdim, že déšť miluju, protože je to romantický/patetický/studený/inspirující/dekadentní/studený/hezký/snový/emo/fotogenický, tak přece jen platí, že čeho je moc, toho je až moc.
Nemám sice takovou depku jako včera, ale soustavnej downpour je prostě jenom hnusnej/pořád stejnej/absolutně neinspirující/zánět v krku automaticky vyvolávající/skličující. BleeEEaaARgh.
A povodně. Držim palce. Troubky prý zůstanou ušetřeny. To si asi někdo oddychl. Z nějakýho důvodu si John vyrážející mezi lid získal moje sympatie. Že je z lidu, mu nikdo upřít nemůže. Ale Zlatu Adamovskou mám radši, protože dabuje Meryl.
Co to zase kecám?
Nevim, normálně všem tvrdim, že déšť miluju, protože je to romantický/patetický/studený/inspirující/dekadentní/studený/hezký/snový/emo/fotogenický, tak přece jen platí, že čeho je moc, toho je až moc.
Nemám sice takovou depku jako včera, ale soustavnej downpour je prostě jenom hnusnej/pořád stejnej/absolutně neinspirující/zánět v krku automaticky vyvolávající/skličující. BleeEEaaARgh.
A povodně. Držim palce. Troubky prý zůstanou ušetřeny. To si asi někdo oddychl. Z nějakýho důvodu si John vyrážející mezi lid získal moje sympatie. Že je z lidu, mu nikdo upřít nemůže. Ale Zlatu Adamovskou mám radši, protože dabuje Meryl.
Co to zase kecám?
5. srpna 2010
I'm a nigga, so what?
In case you're wondering, the title has absolutely nothing to do with what I'm about to say. Yeah, sometimes I just, you know, get weird.
Toskánsko vs. Praha. Dá se to vůbec srovnávat? Bleh. Asi ne. Tolik dobrejch jídel (a takový množství jídla) v pouhejch dvou týdnech už jsem dlouho neměla. Taky jsem polehávala, fotila, přečetla asi pět knih, cákala se u moře, musela spát v jiným pokoji protože rodiče chrápali nahlas, střídavě se hádala a nehádala s bráchou, sbírala cukry pro Dančuš, kreslila, vyhlížela inspiraci a něco, co bych si odvezla jako suvenýr, a netěšila se do Prahy.
Teď když jsem teda tady, jsem vlastně docela ráda že jsem tady. Chci bejt s lidma. Chci si vydělat peníze. Chci bejt s Iris. Chci udělat reparát z fyziky, což vypadá, že se mi povede. Chci pařííííít!!
První den jsem měla docela depku - jela jsem metrem a všude byli lidi a lidi a paneláky a beton a žádný pínie. Pokojíček byl bílej a hnusně odtažitej, nikde žádná kamenná dlažba nic... Spravila jsem si náladu v Karlštejně. Srpen uteče jak nic. Pak čtvrťák, kterej uteče jak nic. V lednu maturiťák únoru přihlášku na vejšku (??!!!?!!) a v květnu konec a už vidim jak si budu vyčítat, že jsem si tu školu neužila.
What can I say - I love you, Johannesi.
No dobrá, patetismu dosti milí hosti. Srpen si užiju. Doufám že: si vydělám peníze - opiju se aspoň jednou - seženu sedlo - udělám aspoň jeden nákup, kterej uspokojí moje estetický potřeby - se aspoň ještě trochu opálim - budu mít múzu stále na dohled - ve finále prolezu úspěšně do čtvrťáku, ve kterym vlastně nechci bejt, ale nedokážu si představit, že bych tam nebyla.
Moje sny jsou konkrétně docela malý a překvapivě svázaný s realitou. Kašlu na unikání z reality. Realita je dobrá. Realita je jediná realita, která je opravdu realitou. Chci bejt drsná a umět se s ní poprat, protože excelovat v nějaký virtuální realitě neni nic v porovnání s tím, ecelovat v týhle realitě. Kdo to umí?
Filozofický kecy už mě taky nuděj, takže:
Reality, here I come! aneb Realito, drž si klobouk ty mrcho!
Toskánsko vs. Praha. Dá se to vůbec srovnávat? Bleh. Asi ne. Tolik dobrejch jídel (a takový množství jídla) v pouhejch dvou týdnech už jsem dlouho neměla. Taky jsem polehávala, fotila, přečetla asi pět knih, cákala se u moře, musela spát v jiným pokoji protože rodiče chrápali nahlas, střídavě se hádala a nehádala s bráchou, sbírala cukry pro Dančuš, kreslila, vyhlížela inspiraci a něco, co bych si odvezla jako suvenýr, a netěšila se do Prahy.
Teď když jsem teda tady, jsem vlastně docela ráda že jsem tady. Chci bejt s lidma. Chci si vydělat peníze. Chci bejt s Iris. Chci udělat reparát z fyziky, což vypadá, že se mi povede. Chci pařííííít!!
První den jsem měla docela depku - jela jsem metrem a všude byli lidi a lidi a paneláky a beton a žádný pínie. Pokojíček byl bílej a hnusně odtažitej, nikde žádná kamenná dlažba nic... Spravila jsem si náladu v Karlštejně. Srpen uteče jak nic. Pak čtvrťák, kterej uteče jak nic. V lednu maturiťák únoru přihlášku na vejšku (??!!!?!!) a v květnu konec a už vidim jak si budu vyčítat, že jsem si tu školu neužila.
What can I say - I love you, Johannesi.
No dobrá, patetismu dosti milí hosti. Srpen si užiju. Doufám že: si vydělám peníze - opiju se aspoň jednou - seženu sedlo - udělám aspoň jeden nákup, kterej uspokojí moje estetický potřeby - se aspoň ještě trochu opálim - budu mít múzu stále na dohled - ve finále prolezu úspěšně do čtvrťáku, ve kterym vlastně nechci bejt, ale nedokážu si představit, že bych tam nebyla.
Moje sny jsou konkrétně docela malý a překvapivě svázaný s realitou. Kašlu na unikání z reality. Realita je dobrá. Realita je jediná realita, která je opravdu realitou. Chci bejt drsná a umět se s ní poprat, protože excelovat v nějaký virtuální realitě neni nic v porovnání s tím, ecelovat v týhle realitě. Kdo to umí?
Filozofický kecy už mě taky nuděj, takže:
Reality, here I come! aneb Realito, drž si klobouk ty mrcho!
9. července 2010
DISCWORLD, bitches!!
Seriously, just... DISCWORLD.
I love it SO HARD. Have loved since I was, like, really little (twelve, I guess?). Anyhoo, I've read all of the thirtysomething books since then - some of them multiple times - and I must say it gets better and better. Geezus.
Today, I was just looking at all the collectibles and posters and badges and tote bags (!) you can get at the official web and it made me kinda sad, I'm such a huge fan and I don't own shit. So yeah, maybe I could start buying all the awesomeness :)
Also, yes, Discworld used to be this magical, all-good world, but it's gotten a little more etwined with our reality - I've learned some time ago that Terry Pratchett has suffered from Alzheimer's for years. He runs (supports? Dunno the details) this fund to help find the cure, yet he's a fierce supporter of legalizing euthanasia... It's all quite sad, 'cause everytime I think of Discworld now, I think of this... It used to represent something neverending for me...
Anyway, Mr Pratchett's goal has always been to create a world that would be able to live on its own, even after all the stories ended. He'd achieved that a long, long time ago, so I guess we don't have to be worried about the life on Discworld after he dies. I'm hoping a little, though, that he will write some kind of a 'last' book, to, you know, wrap it up... Then again, that's probably kinda stupid, what with all the talk about loose ends... The fact is, there are no loose ends in Discworld. For me, Terry kind of just picks the times from the life on it, when a 'noteworthy' story occurs, and lets it pretty much live on its own otherwise.
He is the ultimate narrator, because something tells me, that he doesn't have to 'make up' the stories. They just come to him, it's just something that naturally happens from time to time in the Discworld inside his head.
Also, no, I don't quite know why I've written this in English again. Good for me, anyway :)
Also, Big Bang? I know it backwards.
6. července 2010
Ouch.
My eyes hurt.
On an unrelated topic, it's summer, finally! I wish to talk about responsibilities, and changes and wishes and adulthood, but hey, "My eyes hurt." just somehow fits the mood much better :D
Yes, I'm doing this in English today, and no, I'm not gonna say much today. I'm actually only writing here just to do that. Makes sense? Hope not.
Yeah, btw, I might have finally found my drawing style. Crazy, a little, but I like it! I'll probably post something in here, the way I see it.
And I've also made this picture folder called "My Men", in which I'm collecting the photos of The Handsome (from James Marco to Ed Norton, from Ralph Fiennes to Jeremy Irons]). It IS questionable and weird, but it gives me a sense of consent. Plus it's just pleasant to look at them from time to time.
Yes, I've been doing weird stuff lately. But at least I'm living.
And my mom and I are going to open a little bistro in our district's park. And THAT is going to be awesome.
On an unrelated topic, it's summer, finally! I wish to talk about responsibilities, and changes and wishes and adulthood, but hey, "My eyes hurt." just somehow fits the mood much better :D
Yes, I'm doing this in English today, and no, I'm not gonna say much today. I'm actually only writing here just to do that. Makes sense? Hope not.
Yeah, btw, I might have finally found my drawing style. Crazy, a little, but I like it! I'll probably post something in here, the way I see it.
And I've also made this picture folder called "My Men", in which I'm collecting the photos of The Handsome (from James Marco to Ed Norton, from Ralph Fiennes to Jeremy Irons]). It IS questionable and weird, but it gives me a sense of consent. Plus it's just pleasant to look at them from time to time.
Yes, I've been doing weird stuff lately. But at least I'm living.
And my mom and I are going to open a little bistro in our district's park. And THAT is going to be awesome.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)